Po dlouhé, dlouhé době..
Nedávno, spíš přes třemi dny jsem si začala psát deník. No spíš bych to nazvala 'vylejt si myšlenky na papír'. Znáte takový ten pocit kdy máte tolika myšlenek, které jako by si byly v ringu o pozornost. Po tužce a papíru většinou sáhnu když prožívám takovou jak říkám 'existenční krizi'. Někdy, čas od času se snažím vytvořit takový můj svět kde to bude jen já plus všechny moje fantazijní myšlenky nebo třeba strach. Ten má přeci jenom někdy každý, ne. A nechci to pořád někomu vykládat, nechci být jako ty lidi co jen chodí na všechno si stěžují a nadávají. Jen to ne! Ta představa je hrozná.Tentokrát mě postihla panika z mojí nechci psát budoucností, to zní až moc drasticky. Když se na to zpětně kouknu tak mi to přijde jako moc silné slovo na takovou krátkou slabou chvilku. Nějaké úryvky z mého diary zveřejním : " Je zvláštní, že znova začínám něco psát. popravdě mam tolika myšlenek, které se mi prohánějí hlavou, že ani nevím s čím začít, proto si v tom díky tomuhle chci udělat nějaký systém"..."Dnes večer jsi čtu Elle, snad poprvé kdy jsem si ho koupila a opravdu začala číst nějaké články. Jindy jen tak ráda listuji, prohlížím si obrázky krasných modelek ale i těch všech druhů krásného oblečení. Abych to uvedla na pravou míru, spíš články který mě opravdu zaujaly. Nejdřív jsem si přečetla o Evě Herzigové, o tom jak popisuje svůj život. Víte abych byla upřímná věta, že její život je její splněný sen mi nahání hrůzu. V tu chvíli si představím, že se jednou ve 40-ti se probudím a řeknu si, že jsem nedokázala co jsem chtěla, nebo že jsem promarnila určité šance. Pak jsem narazila na článek Elle a úspěch. Různé osoby, různé povolání, různé životní cíle. Tyhle články se nesly ve smyslu ' když něco chceš, jdi si zatím'. Já sama bych řekla, že jsem dost cílevědomá. Ale někdy mám problém dotáhnout něco do konce. A při tom na to mam. Nechci znít nafoukaně, ale mam potencionál. Ale co když toho nevyužiji ve správnou chvíli. Chci najít něco co mě opravdu baví, čemu se budu věnovat i v budoucnu. Někdy mi přijde jako bych v sobě měla dvě Já. Jedno je správné a ví co se má dělat a to druhé ví jak mi znepříjemnit život." Tak teď už jsem zase v pohodě. Abych to zase trochu obrátila mam sabevědomí a tyhle moje krize, nemam opravdu ráda! Začala jsem si teď zase hlídat jídlo. Nepředstavujte si, že nějim nebo, že jím jen ovoce a zeleninu. To ne! Jen se snažím jíst trochu zdravě a pravidelně a to jak vím má pak lepší účinky i na psychiku. Doufám, že mi to vydrží a že si na to zvyknu. Jakmile se na něco zvyknete a zařadíte si do škatulky 'samozřejmé' dělá se vše hned o moc snadněji. Váš zvyk vás může vyvést na nejvyšší místo úspěchu, ale když ho necháte může vás i zničit. Tak uvidíme :)
